Aneta Langerová: Moderování a tančení jsou experimenty, které mi upevnily sebevědomí

KYJOV Aneta Langerová se po roce opět vrátila do Kyjova. Minule se v kulturním domě představila v roli hosta na turné Kataríny Knechtové a Hudců z Kyjova. Teď diváci zažili její plnohodnotný akustický koncert v doprovodu smyčcového tria v rámci turné Pár míst. Před vánočními svátky turné skončilo dvěma koncerty v Praze, které byly také natočeny. O tom všem nám povyprávěla Aneta Langerová hned po kyjovském vystoupení.

- Čím je turné Pár míst tak výjimečné?

Jedinečné je v tom, že hraji se smyčcovým triem poskládaným z muzikantů, které mám ráda. Třeba na Dorku Bárovou ze skupiny Tara Fuki jsem chodila několik let. Toužila jsem si s ní zahrát a teď se mi to splnilo. Tím je pro mě spolupráce velmi výjimečná. Není to ale jen o mém snu, který se mi podařilo po čtyřech letech uvést do života. Už nějakou dobu jsem uvažovala o akustických koncertech.

- Jak se na koncertní plán dostal Kyjov. Na brněnské fanoušky se třeba nedostalo, useli si na mapě najít třeba právě Kyjov a přijet...

Kromě Prahy jsme tentokrát jeli místa, kde jsme ještě nevystupovali. A Kyjov je jedním z nich. I když nás sem před rokem pozvala na hostování Katarína Knechtová.

- A proč na seznamu zůstala Praha?

Prahu jsme chtěli udělat hlavně kvůli tomu, aby se koncert natočil a vznikl z něj záznam. Uskutečnilo se to v pražském kině Bio Oko.

- Prozraďte, čím vás Kyjov „uplatil“?

Mně se tady před rokem hrozně líbilo. Atmosféra, lidé. A tak jsme se rozhodli, že to chceme zažít ještě jednou. A bylo nám vyhověno.

- Vánocemi se vše uzavřelo nebo už plánujete pokračování?

Doufám a asi to tak vypadá, že se nám turné podaří prodloužit. První část byla spíše vánoční a letošní bude maličko větší.

- Na každé zastávce publikum rozehřívá předkapela Republic of Two. Jak jste se k sobě dostali?

Potkali jsme se na předávání Ceny Anděl 2010, kde byli Objevem roku. Potom mi jednou zavolali a chtěli vědět, jestli nejedu turné, že by rádi vyrazili do menších sálů. Zrovna se to sešlo v okamžik, kdy se dávalo dohromady akustické turné. Řekla jsem si, že je to skvělý nápad a domluvili jsme se.

- V létě vás potkala nemilá věc, ztráta notebooku…

Není to nic příjemného, měla jsem v něm všechno od svého pěveckého začátku. Ukládala jsem si tvorbu na několik harddisků, protože v hudbě pracuji s velkými soubory. A bohužel nic nebylo zálohované. Nikdy mě nenapadlo, že mi někdo vleze domů a vše odnese. Během okamžiku jsem přišla o sedm let života ve fotografiích, hudbě, demosnímcích ze svých začátků. Horko těžko jsem potom vzpomínala, co jsem kdy stvořila a kde tomu může být konec. Chtěla jsem získat zpět hlavně rodinná data. Ono není příjemné, když má někdo vaše osobní fotky.

- Poučila jste se a data si už zálohujete?

(Smích). Ne, ale bezpečněji se zamykám a všechno někam schovávám. Nebudu říkat kam, aby to nebylo kontraproduktivní.

- Před Vánocemi zemřel náš bývalý prezident Václav Havel. Co pro vás tento člověk znamenal?

Mnohé. Nejen občansky, ale i lidsky. Měla jsem možnost s ním několikrát mluvit. Pamatuji si dodnes na naše první setkání. Kdysi dávno mě pozval do svého pořadu, abych jeho mluvené slovo hudebně doprovodila. Měl ke mně, jak říkával, otcovský sklon a vždy mi dobře radil.

- Vzpomenete si ještě na jeho poslední radu?

Nebyla to klasická rada, spíše doporučení. Aby člověk dělal to, co ho baví.

- Aneta Langerová byla na začátku hlavně zpěvačka a textařka. Teď je i moderátorkou a dokonce tanečnicí…

Nazvala bych to pouze experimenty, kde jde o upevňování sebevědomí (smích). Jinak jsem pořád a hlavně zpěvačkou.

- Po taneční soutěži StarDance bych očekával, že na podiu budete více tančit.

Je pravda, že mě soutěž v pohybu celkově uvolnila, ale nikdy nebudu mít taneční kreace. Nemáme totiž s kapelou v repertoáru taneční muziku. Není to ani náš hlavní cíl.

- Pojďme teď od hudby někam jinam. Zaujala mě Kavárna Potmě, kde jste si zkoušela roli servírky. Kolik jste si vydělala?

Dávají mi vždycky jednu symbolickou korunu, kterou jim zase vrátím. Kavárna Potmě je velký projekt kde se obracejí role. Nevidomí v naprosté tmě obsluhují vidomé. Setkání dvou odlišných světů je hrozně zajímavé a přínosné. Když něco takového zažijete, tak už víte, jak se nevidomí cítí a jak je máte na ulici oslovit. A to je hlavním účelem, proč jsme kavárnu dali dohromady.

- Chlapi v kavárně většinou „očumují“ servírky a tady nemají šanci. Není to diskriminace?

Právě naopak, funguje tady něco zcela jiného.

- Takže nastoupí fantazie?

Úplně na začátku existence kavárny z ní vyšel jeden pán a řekl, že se zamiloval. V knize návštěv máme několik vyznání lásky. Hlas servírek je něco úžasného a v tomto případě má větší a jedinou váhu než cokoli ostatní. Je to intenzivní zážitek.

- A kde se dá to vše zažít?

Funguje to v Praze asi čtrnáct dní v roce. Teď jsme sehnali sponzory a chystáme se otevřít Kavárnu Potmě na kolech. Tento velký autobus bude jezdit po celé republice. Jde nám právě o propojení měst.

- Tak to je zajímavé, budeme se těšit! A jaké jsou další plány na tento rok?

Kromě toho, že bude turné Pár míst zřejmě pokračovat, tak se chystám na festivaly a připravím novou desku. Možná se ještě budu angažovat v jiných věcech, které zatím nebudu prozrazovat. Půjde zase o něco netradičního vedoucího k upevňování osobnosti. Uvidíme, jak to dopadne!

Text a foto Karel Prchal